Na svátek Narození Panny Marie šel Machovec z Čáslavic ráno na houby do lesa. Bylo po dešti, z lesa vystupovaly páry a při tom bylo teplé ráno.
Machovec se těšil, jak nalezne větší množství hub, když jest takové příznivé počasí pro vzrůst hříbků. Slyšel zvonit na ranní mši svatou z kostela, ale jeho více lákala touha po hříbkách. Když přišel do lesa, chodil stranou silničky na Brodku, ale za tu dobu žádný hříbek nenaléznůl. Z toho ticha lesního vyrušilo jej dupání koně, ohlédne se a vidí rytíře na bělouši jeti po silničce blíže k němu. Rytíř měl brnění a ochranný štít. Takového rytíře na obrazech, které znázorňovaly svatého Václava. Smekl z hlavy čepici a vidí, jezdec hlavu odvrátil od něho, ruku proti němu nataženou, jako by ho zavrhoval. Když popojel kousek dále, hlavu zase obrátil ku předu. Tu si Machovec dodal odvahy a šel se podívati na cestu. Silnička byla omoklá po dešti a co zvláštního, známka po kopytech koňských nikde. Vlasy se mu zježily a strach se ho zmocnil, tak že z lesa utíkal. Přiběhl domů celý udivený a nahonem se obléknul do lepších šatů a šel do kostela. Přišel ještě na mši svatou. Žádný mu to pak nevymluvil, že by měl Machovec snad nějaké vidění, Machovec nebyl žádný mluvka ani bázlivec a jenom tvrdil, že to byl svatý Václav, jež ho k tomu měl, aby šel do kostela ve sváteční den, den Narození Panny Marie. V lese zavěsila rodina Machovcova obrázek na památku toho děje.