Hejkálek
Veselý příběh se smutným koncem
Bylo to 10.března roku 1915, byla dražba v polesí Horeckém na pařezí a chvojí. Páni z lesního úřadu zvali na dražbu lidi z celého kraje, sedláky z Loukovic měli při dražbě páni nejraději, poněvadž hodně peněz přihazovali.
Dražba trvala do dvou hodin odpoledne. Při návratu domů zašli Loukovičtí do hostince u Přibylů v Babicích. Ten den byly sněhové přeháňky tak husté, že byla skoro tma jak sníh padal a když mračno přešlo, byla obloha modrá a slunce svou hřejivostí sníh roztájelo. 
Někteří sedláci Loukovští odešli před večerem a jen tam zůstali ještě Chloupek, zvaný "sudič" a Nahodil z Půlky. Když slunko svítilo, tak si nevzpoměli na cestu domů a když padal sníh, říkali, že v takovém nečasi jíti nemohou. Hospodský rosvítil lampy a touž dobou přišel do hospody kominík, Franta Jech, vymetal ve dne ve vesnici a přišel k Přibylům na noc. Stará hospodská dala kominíkovi na talíř knedle se zelím k večeři. Kominík seděl u stolu blízko kuchyně u dveří a panímáma se ho tázala, jestli by ještě nejedl polévku, že ji ještě mají. Než to všechno sním z toho talíře, polévka by se mi už do žaludku nevešla, pravil kominík. Hosté Loukovští volali na mladého Přibyla:"Tak Franc, každému ještě za tři a pak půjdeme ať už jest jak chce". Kominík odevzdal talíř mezi dveřmi panimámě a děkoval za večeři a přál všem dobrou noc. Odešel dveřmi na dvůr, neb léhal na postýlce v maštali. Kominík byl starý šibal, známý všem lidem pro jeho šibalské kousky. Kominík nešel spát, nýbrž vyšel vraty ven a rovnou na hřbitov, tam čekal na Loukovské sedláky. U hřbitova byla stará pec na sušení lnu spojená se zdí u hřbitova a za tou zdí čekal kominík. Dlouho nečekal a slyší hovor, poslouchá rozmluvu těchto dvou, jak jsou silní. Nahodil, jak už vydobyl těch pařezů a Chloupek, jak se ničeho nebojí, ani soudu. Já už si dávám pozor na hubu, žádného špatně nepojmenuji, ale říkám pojď k nám a dám ti pod paži jetele a vody co vypiješ. Když přišli proti peci, kominík zahoukal, vyskočil ze hřbitova přes zeď, po peci a skočil z ní a než se cestující nadáli, seděl Nahodilovy na zádech, houkaje mu za ušima. Chloupek prchl do polí. Chloupek byl velký muž, silné postavy, avšak Nahodil byl též velký, jenom že, slabší, vytáhlý, poněkud přihnutý. Oba byli starší kolem 65 roků. Kominík byl menší postavy, zavalitý. Nahodil nesl kominíka na zádech až přes les na louky, kde jest mostek přes vodu. Starší lidé říkávali za starších dob o hejkádlech, že hejkálek přes vodu nemůže. Proto seděl kominík na zádech Nahodilovi až k tomu mostku. Tam Nahodila opustil a šel zpátky k Babicím. U Přibylů ještě svítili, tak jim to šel říci co udělal Loukovským sedlákům.
Tu noc jsem šel do Lesonic pro lékaře pana Bednáře, aby ihned přijel do Cidlinské školy k porodu. Paní Bednářová mě řekla, jakmile pan doktor přijede z Loukovic domů, ihned přijede do školy. O půl dvanácté hodině v noci přijel a po ošetření vypravoval, že byl v Loukovicích u jednoho sedláka, kterého jsem odeslal do nemocnice. Zjistil jsem zápal plic, průtrž oboustrannou a zkřivení páteře. Ptal jsem se ho, jak se mu to stalo, ale on nemluví. V nemocnici prohlédli Nahodila ihned v noci, ale poslali jej domů, neboť naznali, že léčení jest marné.
Když ráno se dozvěděli u Přibylů jak jest to s Nahodilem špatné, o všem pomlčeli, by snad kominíka netrestali za ten jeho špatný kousek.
Ani rodina Nahodilova se nedověděla od svého otce ničeho, jak se mu to stalo. Pátý den jsme pochovávali Nahodila na Babickém hřbitově.
Za několik roků zemřel též Chloupek. Druhý den po pohřbu Chloupka mně vypravoval Franc Přibyl, jak jím to kominík řekl, že dělal hejkálka a oni když se doslechli, že jest u Loukovic zle, před lidmi to utajili a teď když Chloupek, poslední svědek zemřel, tak ti to povím, jak se to stalo.
Franta Jech, kominík ve světové válce oslepl a bydlel v Třebíči.
Ze žertu zavinil kominík smrt hodného člověka.
