Lesonice
Stručná historie obce
Obec Lesonice zde zmiňujeme z prostého důvodu. Nachází se totiž nedaleko (asi 3km východně) a také proto že CIDLINA dlouhá léta spadala pod správu MNV v Lesonicích a ještě dříve patřila k lesonickému panství.
První zmínky o Lesonicích se objevují v roce 1190 v zakládací listině kláštera louckého. Kníže Ota Znojemský daroval klášteru jeden lán v Lesonicích. Prvními kdo vlastnili Lesonice, byli roku 1225 Lutold a Chřepek z Lesonic, roku 1235 Všebor z Lesonic a v letech 1278-79 Branislav z Lesonic. V roce 1346 se část vsi dostala do správy Jimrana z Jakubova z rodu pánů z Pernštejna. Později se Lesonice postupně dostaly do majetku mnoha šlechtických rodin. Lesonice byly rozděleny na Horní a Dolní Lesonice. Dolní Lesonice byly v držení jiných pánů než Horní Lesonice až do roku 1610. Přesně se neví zda zanikly nebo se spojily s Horními Lesonicemi.
Roku 1408 prodal Jan Žibřid z Pernštejna Horní Lesonice Janu Pintovi z Ertišovic. Tento rod držel Lesonice až do roku 1520, kdy Barbora z Ertišovic prodala Lesonice s tvrzí Hrubčickým z Čechtína, kteří ovládli Lesonice na celé století.
Po smrti Arnošta Hrubčického z Čechtína zdědila Lesonice Zuzana Roupovská z Malejova. Roku 1643 prodala své panství Horní Lesonice, ke kterému tehdy patřila CIDLINA a Babice se dvěma pustými vesnicemi Blatnou a Martinicemi, Adamu Jiřímu Falkenheimovi z Glošku. Od toho je koupil Adam Ladislav Věžník za 19 750 zlatých.
Za držení A. L. Věžníka nastal rozkvět Lesonic. Začal lesonické panství velkoryse rozšiřovat. Výměnou za Bolíkov roku 1639 připojil Šebkovice s Lesůňkami a Milaticemi a roku 1650 přikoupil za 13 000 zlatých Červený Martínkov s Cidlinou a Horkami. Na lesonickém panství byla postavena vysoká pec, železné hutě a doly na železnou rudu. Rozmařilost a nákladný způsob života Věžníka poznamenalo celé lesonické panství. Hornolesonickým panstvím vedla hlavní komunikace z Moravských Budějovic na Jihlavu a za třicetileté války tudy často procházela žoldnéřská vojska, která zde hledala potraviny, drancovala a olupovala obyvatelstvo. Po útrapách třicetileté války hospodářskou situaci panství ještě zhoršil A. L. Věžník. Své dluhy se snažil splatit na úkor poddaných. Poddaní strávili většinu času na panské půdě a na obdělávání vlastní půdy nezbýval čas. Poddaní proto často utíkali z panství.
Roku 1669 převedl A. L. Věžník zadlužené panství v ceně 65 000 zlatých na svého syna Markvarda. Markvard byl lepší hospodář než jeho otec a zakládá v Martínkově železárny. Roku 1680 byl však nucen panství prodat hraběti Pavlu Mořínovi za 94 000 zlatých. Od Mořínů koupil panství roku 1690 Karel Gofried Aichpichl. V roce 1690 přikoupil statek slavický a roku 1695 ratibořický a jeho syn Josef Ignác připojil v roce 1720 statek výčapský. Teprve za Aichpichlů se panství začalo dostávat z následků třicetileté války.
V roce 1770 koupil za 350 000 zlatých panství lesonické a připojené statky hrabě František Nadasdy. V 1809 byly Lesonice prodány hraběnce Emilii z Reichenbachu zu Hessen-Kassel. Po smrti hraběte Karla Gustava z Reichenbach-Lessonitz byly v roce 1874 Lesonice a ostatní statky předány hraběnce Pavlíně Reichenbach-Lessonitz.V roce 1880 princezně Lowenstein Wertheim-Freudenberg. A v roce 1929 princi Udonu Lowenstein-Wertheim-Freudenberg.
V roce 1775 vypukla na našem uzemí nevolnická povstání a nevyhnula se ani lesonickému panství, ale o tom zase někdy příště.
